Jmenuji se Vojta a mým životním posláním je být průvodcem na cestě k vlastnímu poznání, přijetí sama sebe a schopnosti umět se prodat.
Proč zrovna tato cesta? Protože naprosto přesně vím, jaké to je potlačovat sám sebe a mít strach projevit, kdo skutečně jsem. Vím, jaké to je mít kolem sebe lidi, kteří mě nerespektují a naopak ještě sráží. Vím, jaké to je usínat i několik hodin a vyčítat si co jsem ten den udělal špatně (co jsem komu měl říct a neřekl, jak jsem se měl zachovat a nezachoval) a zároveň obávat se toho, co se mi nepovede zítra.
Z počátku jsem věřil, že postačí, když ostatní uvidí mou čistou vnitřní podstatu, ale čekal jsem a nic významného se nedělo. Možná taky znáte ten pocit, že cítíte, že uvnitř jste skvělý člověk, který nechce nikomu ublížit a nechápete, proč to ostatní nevidí.
To mě přivedlo k obchodu, jelikož obchod považuji za skvělou cestu učení, jak umět prodat sama sebe a ukázat svou hodnotu.
Nejprve mi to nešlo a kladl jsem si otázku, „co dělám špatně?“
Prostředí tvoří způsob myšlení
Nejprve jsem to chtěl všechno zvládnout sám. Mé zraněné ego říkalo, že přece nikoho nepotřebuju, že jsem dost dobrý na to, abych to zvládl všechno sám.
Dnes s pokorou tvrdím, že nezvládl. Nějak jsem vytušil, že pokud se chci posunout budu muset vystoupit z toho co znám a změnit prostředí, které mě formovalo být dle jejich představ, ale v nerespektu k mé vlastní cestě.
Toužil jsem si tvořit vlastní život a i když jsem ještě nevěděl, co zde na světě mám tvořit, byl jsem připravený jít za tím dokud na to nepříjdu. Díky mému tátovi, který mě od mala vedl ke sportu jsem se naučil věci nevzdávat, což mi v tom zásadně pomohlo.
Začalo mi dávat smysl se začít obklopovat lidmi, kteří nad sebou také nezlomili hůl a chtějí osobnostně růst bez ohledu na jejich věk. Příroda totiž nezná stagnaci. Věci buď rostou, nebo chřadnou a umírají.
Došlo mi, že si potřebuji tvořit prostředí a lidi kolem sebe, kteří chtějí také růst a posouvat se společně. Proč společně? Protože jsem došel přesvědčení, že to není o mně. Mé ego při té myšlence vždy trpí, ale dnes již chápu, že je to celé o tom, jaké si to tady společně tvoříme.
Moje kariérní cesta
-
Call centrum
Jednou z prvních pracovních zkušeností byla práce v call centru, což mi dalo dvě věci:
První byla peníze na cestu do ameriky na zaoceánskou loď.
Druhé bylo výrazné varování, že se musím naučit vydělávat peníze jelikož jsem viděl, kolik lidí neumí nakládat s financemi a má dluhy ještě v důchodu. -
Zaoceánská loď
Práce v průměru 13 hodin denně 7 dní v týdnu, mi otevřela oči v tom, jak se u nás máme dobře.
-
Vedení lidí
Již na lodi jsem si stanovil svůj další cíl a tím bylo naučit se vést lidi a tak jsem se bez jakýchkoli zkušeností s managementem nechal zaměstnat jako vedoucí směny. Brzy jsem poznal, že vést lidi bez znalostí jak na to, stojí nesmírně množství energie a je to obrovský tlak na psychiku.
-
IT FIRMA
Dalším cíle bylo naučit se obchod a prodej. Brzy jsem přišel na to, že to není vůbec snadné a intuitivně se snažil přijít jak na to. Bohužel (bohudík) se mi tehdy nedařilo a to mě donutilo jít dál a hledat místo, kde bych se obchod naučil. -
Peter Urbanec
Nejprve jsem oslovil slovenského motivátora, Petera Urbance. Jeho videa a motivace se mi moc líbily. Ať jsem však poslouchal jeho videa jak jsem chtěl a nechával na sebe působit co říkal, změna se neděla. Byl jsem z toho už opravdu zmatený, jelikož jsem si říkal „kde je zakopaný pes“.
-
Essential college
Teprve až na essential college jsem pochopil, že problém byl v mojí identitě (co je identita viz článek identita a role). Až teprve zde jsem dostal návod na to, jak pracovat sám se sebou a jak začít ozdravovat sám sebe, aby to mohlo fungovat v rolích.
-
Obchodnické zrcadlo
Obchodnické zrcadlo vzniklo jako projekt pro obchodníky ve spolupráci s essential college, jelikož jsem řadu let konzultoval obchodníky, manažery a představitele firem, kteří také nevěděli, proč se jim profesně nedaří a proč i když prošli řadou školení to pořád není ono.